HYB4 Galerie: Martin Zetová: Všichni jsme stejně staří

O akci

‍„Všichni jsme všichni stejně staří“ rozehrává příběh člověka, ale také všech živých i neživých věcí. Obrací se k filozofickým otázkám: odkud pocházíme a kam kráčíme? Autor uvažuje o možnosti, že pokud vesmír vznikl v jediném okamžiku, má vše, co z ní povstalo, počátek v témže bodě. Na dlouhé časové ose se pak tato společná paměť neztrácí, ale pokračuje. Výstava nás vybízí k představě, že živé i neživé mohou sdílet stejný věk. Zetová tyto úvahy přetváří v prostorovou malbu vytvořenou pro HYB4 Galerii. Vzniká v ní spletitý systém organických rodokmenů, odlišných od rodokmenu člověka. Několik centimetrů čar může na pomyslné mapě existence zastupovat miliony let: od zdroje, o němž můžeme přemýšlet, ale nedokážeme jej s jistotou popsat, až k linii hmoty a energie, jejíž konec nevidíme. Prostorový výjev doplňují autorovy úvahy, série kreseb a plastických reliéfů z přírodních materiálů, jež připomínají jeho sochařskou tvorbu i úspornost formy, za níž se však otevírá mnohovrstevnatý obsah. Součástí výstavy je také zvuková linka a vizuální záznam živé bytosti, který pro mě jako kurátora představuje křehkost a pomíjivost ve fyzické formě zachyceného života, zatímco ostatní části instalace otevírají představu času a existence, které naši vlastní zkušenost přesahují. Vernisáž výstavy se uskuteční 6. 11. 2026 od 18:00 v C.0 HYB4 Galerii. C.0 HYB4 Galerie je otevřena od pondělí do soboty od 10:00 do 20:00. Vstup do galerie je přes Kavárnu Kampus. ‍ "Co když jsme všichni stejně staří?" položil mi Martin Zetová (*1959) otázku při naší první schůzce nad výstavou v HYB4 Galerii. Bylo to v roce 2025, kdy jsme měli možnost mluvit o projektu v jeho rané fázi. Odpověď jsem tehdy neznal a neznám ji dodnes. Hned jsem ale tušil, kam Martin míří. Jeho otázka pro mě byla příjemným probuzením a hlubokou niterní úvahou. Na spolupráci jsem se od začátku těšil také proto, že jsem byl zvědavý, s čím autor do bílého prostoru galerie v Hybernské přijde. Měl jsem pocit, že jeho výtvarnému projevu bude čistý prostor vyhovovat. Jako kurátor nevycházím z uměleckého prostředí a nemám klasické výtvarné vzdělání. O dílech umělců a umělkyň si proto někdy vytvářím vlastní představy, jež se ne vždy musí plně shodovat s realitou jím vlastní. Dílo Martina Zetové jsem měl proto dlouho spojené s čistým konceptuálním minimalismem v mnoha formách projevu. Tento obraz ve mně utvářelo i vyprávění Jitky Hanzlové, která mě s Martinem v roce 2019 seznámila, a ještě zesílil při návštěvě jeho ateliéru, kde mě zaujaly především starší práce s kovem a kamenem. Ty si nesou patinu času a formují se ve své přirozenosti tak, jako by vyprávěly příběh staletí, ne-li tisíciletí, bez zjevné stopy člověka, který je vytvořil. Některé artefakty působí téměř jako mimozemská tělesa: kameny putující vesmírem, jež dopadly na Zemi bez možnosti návratu. Martin Zetová (1959) je český sochař, performer a multimediální umělec. Ve své práci Všichni jsme stejně staří uvažuje o životě jako o nepřerušeném vlákně času, které spojuje všechny jeho současné podoby. Z perspektivy počátku života se individuální rozdíly stírají – všichni jsme zakončením stejného časového proudu. ‍