Dvojice: Karolína Rossí a Janek Rous – Setkání u ohně s White Wigwam

O akci

Podzimní setkání v zahradě sochařského ateliéru manželů Věry a Vladimíra Janouškových se uskuteční u příležitosti výstavy Dvojice: Karolína Rossí a Janek Rous. Neformální večer nabídne prostor pro společné povídání, sdílení dojmů z výstavy a rozhovory o umění i dalších tématech, která nás spojují. Součástí programu bude prohlídka výstavy v prostředí ateliéru a následné posezení u ohně za účasti umělců a kurátorky. O hudební doprovod se postará Martin Sýkora se svým projektem White Wigwam. Jeho hypnotická ambientní hudba na chvíli vyvede posluchače z každodenního plynutí času. Hudební vibrace se přitom mohou přirozeně propojit s těmi vizuálními – s vibracemi obrazů Karolíny Rossí, které prostupují celou výstavou. Večer tak nabídne příležitost k setkání, naslouchání i zastavení v podzimní atmosféře zahrady a ateliéru. V případě nepříznivého počasí se akce uskuteční uvnitř ateliéru. Karolína Rossí (1983) je absolventkou Akademie výtvarných umění v Praze, kde studovala v ateliéru Grafika 2 u Vladimíra Kokolii (2005–2012). V roce 2025 se stala laureátkou Ceny Jindřicha Chalupeckého. Ve své malířské tvorbě vychází z intuitivního procesu a inspiruje se mimo jiné súfijskou filosofií, tématy vibrace, zvuku a neviditelných energií, které propojují lidské i okolní světy. Janek Rous (1981) vystudoval ateliér monumentální tvorby Jiřího Příhody na AVU v Praze (2006–2013). Ve své tvorbě prošel od performancí a videa k práci se zvukem, mluveným slovem a rozhlasem. Dlouhodobě se věnuje také výzkumu společenských témat, která prostřednictvím rozhovorů, osobních příběhů a archivních materiálů propojuje s širšími kulturními a historickými souvislostmi. Od roku 2014 působí jako šéfredaktor platformy Artyčok.TV. Martin Sýkora – White Wigwam je pražský elektronický producent, působící také v hudebních projektech Rouilleux a Kaspar von Urbach. Pod jménem White Wigwam debutoval v roce 2014 EP Ground/Trigger, o dva roky později přešel k modulární syntéze, která zásadně ovlivnila další podobu jeho tvorby. Jeho kompozice, zachycené mimo jiné na nahrávkách Zrnění a Trash Sequences (Antimother), propojují elektronické zvukové plochy s industriálním pulsem a pohybují se mezi taneční energií a potemnělou ambientní polohou.