Luna di miele sull’Adriatico

Traduzione in italiano…

Komedie o stanování v chorvatském kempu, lásce po padesátce i v pětadvaceti, dvojčatech, prázdninovém opalování, šnorchlování a koloběhu života nejen na Jadranu. Manželé Eva a Bob si vyjedou připomenout svou svatební cestu, aby se připravili na blížící se každodenní důchodové soužití. Vydrží čelit tak velkému množství společně tráveného volného času? Budou si mít ještě vůbec co říct? A jakou roli během jejich dovolené sehrají mladí milenci, kteří si v kempu postaví stan vedle nich? Vždycky, když jsem s rodinou na dovolené, mám čas přemýšlet o tom, jak žiju. Zjišťuju, co mi vadí, co chci změnit nebo čeho se chci naopak zuby nehty držet. Jeden slavný filozof řekl, že člověk je koncentrovaná neužitečná vášeň. Já se na dovolené zpravidla rozvášním o to víc, že nejsem energeticky vycucaný pracovním procesem. Když jsme byli s rodinou naposledy u moře, napadlo mě, že bych mohl zkusit napsat komedii z chorvatského kempu. Komedii o lásce. Ne o té krátké, letní, ale o lásce v dlouhodobém partnerství. O maratonském vztahu, ve kterém už skoro nic nejde snadno, všechno trochu dře, všechno bylo stokrát řečeno a zdá se, že nic už nikoho nepřekvapí. Jsem rodinný typ. Zajímá mě, jak mám žít, abych se svou ženou vydržel co nejdýl. Nepřitahují mě letní erotická dobrodružství ani nezávazné avantýry. Chci vědět, jak to zařídit, abychom si s manželkou nelezli na nervy, přestože jsme už spolu zažili tolik dovolených, že si je všechny ani nepamatuju. Líbánky na Jadranu se trochu liší od jiných mých komedií. Jsou netypicky existenciální. Tentokrát jsem se pokusil napsat konverzační komedii, ve které se žádné z postav nekonverzuje snadno. Pokud se vám hra bude zdát trošku melancholická, je to přirozené. Žijeme jenom jednou a počet dovolených je omezen… Patrik Hartl