Sülün, Tavşan ve Karacayla Manzara | Jan Mocek

İngilizceye çevriliyor…

"Křehkost je materiálová vlastnost, které souvisí s deformační reakcí na zatížení. Křehký materiál se při deformování a nárazech lehce poruší. Jejím opakem resp. protikladem je houževnatost" Nesnesitelně nostalgická báseň o křehkosti zavede diváky do zvláštního světa, ve kterém se tři chlapci pokoušejí vyrobit přírodní scenérii. Diorama jaké znají z muzea přírodní historie, možná spíš krajinu z Red Dead Redemption . Pomalu se měnící environment zaplňují kameny, klacky a stromy. Začíná pršet, na horizontu se objeví duha. Všechno je tu ale umělé. Natures mortes. Všechno je křehké, snadno se rozpadá. Na pozadí heroické krajiny se tři trubadúři ještě naposled pokusí čelit nelítostnému, hrubému světu, anebo se nadobro rozplynou. Performance se pohybuje na pomezí country koncertu, vizuální instalace a divadla. Koncept, režie, scénografie: Jan Mocek Hrají: Robin Seidl, Arseniy Mikhaylov, Tomáš Janypka Hudba: Matouš Hekela Zvuk, světlo: Ondřej Růžička Umělecká spolupráce: Tinka Avramova, Irina Andreeva Konzultace: Sodja Lotker, Erika Čičmanová, Martin Vala Produkce: Táňa Švehlová, SixHouses z.s. Jan Mocek Projekty Jana Mocka se pohybují na hranici divadla a vizuálního umění. Ve svých performancích kombinuje prvky popkultury, politiky a dokumentu a zaměřuje se v nich na současná témata. Zářící město (2015), Shadow Meadow (2017), Fatherland (2018), Virtual Ritual (2019), I am the problem (2020), Present: Perfect (2021) jsou jeho poslední inscenace, které se objevily jak na tuzemských, tak na zahraničních festivalech např.: Fast Forward Dresden, Submerge Digital Arts Festival, 4+4 dny v pohybu, Use the City Košice ad.. Své projekty uvádí spolu s Táňou Švehlovou v rámci vlastní produkční platformy SixHouses. Je členem platformy In-Situ. <div